Isn´t it ironic, don´t you think?

Měla bych se učit. Už bych se zatraceně měla učit. Ale co udělám já? Otevřu si víno, přelakuju nehty na nohách, zkusím nový styl namalování se a pak si to jdu vyfotit. A protože se dneska cítím mladě, tak vám výsledek i ukážu. Přestože stojí za prd. Přestože jsou o ničem. Ale správný pubošky takový věci dělají ne? Tak mám pocit, že má závratná návštěvnost po tomhle opět klesne, ale nedá se. Když musíš tak musíš, že

 Cause, you know, in the bathroom the lightening is well and it´s like.. oh shut up, I know :)

 Dzhííí girl

 Můj milovaný.. už ho nenosím každý den, ale stejně 

 Ano, jsem kus ženský. Ne, nestydím se za to

Znáte Damiena Rice? Jestli ne, tak to šupejte napravit. Třeba s Delicate. Na dobrou noc. Tož dobrúc všeckým

 

Tramtadadá!

Protože nic by nevystihlo dnešní den lépe, než stará dobrá fanfára :) Dnešek byl veskrze tak úspěšný den, že být ještě lepší, zapsal by se do kalendáře rudým písmem jako "Den Liančina všeobecného úspěchu". Začalo to úspěšně složenou zkouškou (za jedna, kdo je tu šprt?), pokračovalo nežným vyrabováním sekáče (dnes vše za 10,- nekup to), následoval kup obuvi, kterou jsem už strašně dlouho šíleně potřebovala, dále jsem sehnala nejkrásnější a nejpřítulnější župan u hodného pána z Vietnamu, který mi ho nejen dal za polovic, ale ještě přidal 20 kusů ramínek zdarma (to není spešl akce, o to jsem si řekla, chtěla jsem je zaplatit, ale vymlouvejte mu to, když prej "žadarmo" :)).

No a pak výlet do elektra, kde jsem si objednala pračku, která je chytřejší než já, byla slevněná o osm tisíc a vejde se přesně do naší pidi midi koupelny. Ještě jsem sehnala skvělý sušák na prádlo, žehličku.... a ano, mám po penězích :-D Pak jsem si zajela ke kamarádce a pomazlila se s jejím ovčákem (a mám krásný otisk megatlapy na tričku, ale kdo by se na to miminko třicetikilové mohl zlobit). Ze superstar konečně vyletěl Šeps (ano, půl okem to sleduju a nestydím se za to!) a nakonec jsem zjistila, že moje dnešní návštěvnost stoupla o DVĚ osoby, a dostala jsem první komentář, jupíjajou :) Čímž děkuji Klárce z Posledního noku! Teď se osprchuju, vlezu do postele a do rána o mně nikdo neví.

To jste rádi, že jsem vám to tak pěkně povykládala, co? :-D 

To je ona, princezna moje :) nikdy bych nevěřila, že budu tak nadšená ze spotřebiče, ale nemůžu si pomoct

Založím spolek prokrastinace.. ale asi až příští týden

To jsou věci páni šneci, prej se tu včera někdo ČTYŘIKRÁT poflakoval! Půjde to takovou rychlostí a já budu za půl roku těžká selebrita, budu chodit v norkovým kožichu, budu ověšená tureckým zlatem, jezdit v mercedesu a mít vlastního bodygárda s vizáží Vina Diesla..

Je to mrzuté, ale musím si na to ještě počkat. Než se stanu hvězdou, čeká mě ještě konec školy. Za měsíc - co za měsíc, za tři týdny, mě čekají absolutoria. Pak budu diplomovaná specialitstka na turismus. Paráááda. Měla bych se učit. Ale znáte to, kdykoli se máte učit, máte najednou přímo horu jiných povinností. Pavouci v mojem pokoji jsou zalezlí v rohu pod postelí a třesou se strachy, protože ještě nikdy ve svém království neviděli koště. Moje okna jsou tak průsvitná, že by uspokojila i mistra Propra. Pes je okoupaný, prádlo vyprané a vyžehlené... a když dojdou veškeré činnosti, když skripta na mě vyzývavě hledí, vědoma si toho, že teď už je musím otevřít.... Tak jdu napsat druhý příspěvek na blog, jipí :)

Každopádně. Neumím dělat design blogu. To jste si nejspíš všimli (vy čtyři lišáci, moc se neschovávejte, vím o vás!) a s tím se budete muset asi smířit. Kdyby mi s tím chtěl někdo pomoct, nebráním se žádné špatnosti.
A abyste věděli, s kým vlastně máte tu čest, jdu učinit odvážný pokus o vložení obrázku. Jsem to ale ďábel!

"She´ll be a summery girl. She´ll have hair! She´ll have summery friends who know how to go outside. She´ll play tennis and wear dresses and have bare feet. And in the autumn I´ll ditch her! Cause she´s my summer girl..."

(Bernard Black - Black Books)

Zavřete oči, přicházím

První slova jsou vždycky nejhorší. Úvahy nad tím, jaký zvolit úvod můžou člověku zabrat hodiny, dny, někdo se ke správnému začátku třeba nikdy ani nedostane. A někdo počátečním hloupým tlacháním znemožní celý první příspěvek blogu. Ale to jsem holt já. Buď si zvyknete, mí drazí, teď ještě zcela jistě imaginární, návštěvníci blogu, nebo ne. Ono já si taky vůbec nejsem jistá tím, jestli sem psát nebo ne. To asi není moc dobrá motivační řeč co? :)

Koketovala jsem s myšlenkou začít psát tento blog už dlouho. Přesněji od doby, kdy jsem objevila fashion blogy, což je, plus mínus autobus, půl roku. Nakonec jsem došla k oblíbené metodě pros and cons. Obávám se sice, že "proti" mírně převažují, ale budeme to zatím velkoryse ignorovat. Na to, abych vedla fashion blog mi toho dost chybí. Nemám dobrý fotoaparát. Nemám takovou faktazii, ani tolik kusů oděvu, aby můj styl mohl někoho skutečně obohatit. Nemám čtyřicet kilo. Nemám ani padesát kilo. Mám šedesát kilo a chlup.
Jenže kdo říká, že bych musela nutně za každou cenu mít blog, kde budu fotit sama sebe ve stylovém oděvu? Možná tyhle moje vykecávačky nebude nikdo číst. Ale já to potřebuju. Strašnou dobu jsem nic nenapsala (ale o tom později) a potřebuju se už nějak realizovat. Takže.. zavřete oči, přicházím a čekám svůj vlastní blogový konec. Už jsem říkala, že jsem optimistka? :)